Idylla stezky.

Alois Škampa

U řeky v stínu vrb se ztrácí stezka bílá, již večer pokaždé svým dechem porosí; níž po ní k vodě pít laň chodí jako víla, jež za dne opodál spí tiše v rákosí. Zde písně hledaje, jsem kdysi v podjeseni, má snivá jiřičko, Tě uzřel poprvé, jak v šeru u vody jsi stála v zamyšlení, líc k zemi skloněnou, jež plála do krve, a když mne zradila snět suchá svojím šustem – Ty’s v náhlém leknutí svůj cudný zvedla zrak, a ohlédnuvši se, tou stezkou v křoví hustém jsi přešla přede mnou, jak vyplašený pták... Tak zvolna v samotě zde zkvětlo naše štěstí a láska ve prsou svým teplem později, jak vonný amaranth v tmě stinných ratolestí a útlá sněženka pod bílou závějí. Jak často pospolu zde v slavném tichu stromů, kam dříve svedl nás jen rozmar náhody, my dlouho trvali a smávali se tomu, jak slípky v rákosí si hrály u vody; a v temnu večerním si šeptajíce tiše mhy vodní vídali jsme táhnout přes pažit, a laně bázlivé jsme zřeli ze své skrýše, jak v tlupách za sebou šly z lesa k řece pít! Jak dítě nevinné já těšil vždy se na to, že v tichý podvečer tam shledáme se zas, až slunce klesne v sen a mráčků smavé zlato plát bude na nebi jak ples z tvých dlouhých řas – že blažen bez konce pak v bouřném srdce tluku Tě sladce obejmu, a zlíbám, dítě mé, že jemně přitisknu Tvou malou, bílou ruku na chvějící se hruď – a šťastni budeme! – A když mne po létech v ta místa zavál čas, – jen truchle zpomínky tam přišly ke mně zas, sny ztichlých ňader Tvých z té krásné idylly jen v prostých písních mých se ke mně vrátily!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

216. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  2. U řek. (Antonín Sova)
  3. báseň bez názvu (Karel Leger)
  4. ROMANCE. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Žal pro milého. (Adolf Heyduk)
  6. Vodník. (Ladislav Quis)
  7. Večery snivé... (Boleslav L. Černý)
  8. Leknín. (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. Ozvěna krásy. (Alois Škampa)
  10. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)