SÁM.

Alois Škampa

Znova jsem přišel na ta místa dnes, kde role začíná a končí les, kde je tak vábno v kyprém mechu sníti a jako oknem, habrů listnou sítí se dívat do nebes.... To bylo v srpnu, ráno, v neděli: my zde tak šťastni spolu seděli, nad námi pavouk lesklé vlákno spřádal, a já hrst květů do kytice vkládal v dar Tobě, anděli! Pak odjela Jsi... V cizí, dálný svět zapadl pro mě spanilý Tvůj květ – a já se ani neodvážím ptáti, zda pryč je navždy, či zda přec se vrátí sem jednou ke mně zpět?!! Znova jsem přišel na to místo dnes, kde role začíná, kde končí les; zas je tu krásně, jako tenkrát bylo, když slunko Tvé mou jeseň ozářilo – však Ty zde nejsi dnes.... Zas jako tenkrát se tu červená slzička s meze, nachem zbarvená, zvonek se modrá nad řasnatým mechem, a douška voní pohádkovým dechem – leč Ty’s jim vzdálena.... Znova jsem přišel na to místo dnes, kde tenkrát kvetla třezalka i vřes, kde hřálo slunce, šoumal vítr v mlází; to vše tu zas – jen bytost Tvá mi schází, jen Ty zde nejsi dnes! Zas jako tenkrát ve své ruce mám kytičku prostou: komu však ji dám?... Ó, kdybys věděla, jak šerem stromů s tou kytkou svou dnes půjdu smuten domů, jak půjdu sám, a sám?...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

94. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma listopadová. IV. (Adolf Heyduk)
  2. ZA JITRA. (Antonín Klášterský)
  3. List z denníku vězňova. (Josef Svatopluk Machar)
  4. ŠTĚSTÍ. (Karel Červinka)
  5. TŘI JIZBY. (Antonín Klášterský)
  6. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. PODZIMNÍ DEN. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Pod kmenem buku. (Jan Červenka)
  9. LXXV. Z paprskové příze hvězd, (Jaroslav Vrchlický)
  10. Vlašťovky táhnou. (Josef Václav Sládek)