ZIMNÍ SLUNCE.

Alois Škampa

Zima stojí u lesa jako bledá víla(T7f) šediva jsou nebesa celá zem je bíla(T7f) Jak by strnul se všech stran kraj se nehne ruchem(T7f) jenom černá křídla vran šumí zlehka vzduchem(T7f) Ze závěje trčí ven ojíněné keře(T7f) sníh je vůkol prokřížen bludnou stopou zvěře(T7f) V mlhách jako hostie šeří slunko s nebe(T7f) záře mdlá již rozlije nehřeje leč zebe(T7f) Je to slunko nevlídné květům jara cizí(T7f) jedva do niv nahlídne již zas oku mizí(T7f) Nemá ve svých paprscích tepla ani lesku(T7f) je tak bílo jako sníh samo plno stesku(T7f) Teprv když se nachýlí k večernímu spánku(T7f) zkrvaví se na chvíli zaplá do červánků(T7f) Zatřpytí se v oknech chat na zamrzlé řece(T7f) ve hrob zimy než jde spat hodí růži přece(T7f)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	1
Celkem veršů:	16
Trochej:	16 (100 %)