KONEC ZIMY.

Alois Škampa

Už celý kraj se v slunci smál, a v jilmech jarní vítr hrál. Jen někdo plakal pod nimi: ten sníh, jenž zůstal od zimy. Když přišel k nám, byl jasný tak, až bolel od té běli zrak! Jak pěna vod, jak roucha vil – tak spanilý a čistý byl... Dnes jaro vlá mu nad hlavou – však sníh má barvu špinavou. Co poesie druhdy měl! dnes ustaral a sevšedněl... Když slunko naň se usměje – sníh bolestí se zachvěje... Když pták si v jilmech zazpívá – sníh lítostí se rozplývá... A kalné oči zavírá a v loktech jara – umírá...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

206. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SKŘIVANI. (Emanuel z Čenkova)
  2. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  3. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  4. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  5. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jarní. (Herma Pilbauerová)
  7. Podzimní píseň. (Augustin Eugen Mužík)
  8. VAN OSTADE. (František Kvapil)
  9. ZAPADLOU STOPOU. (Alois Škampa)
  10. ROLNIČKY ZVONÍ... (Bohumil Adámek)