Mandát Luciperův.
I.
I.
Kdys seděli jsou za mříží
v zlé naději tři rytíři.
Ach! zejtra měl je pasovat
oprátkou lněnou kmotr kat.
Dí první: Bratři, zle je, zle,
jak zejtra se nám povede!
Dí druhý: Zejtřek děsí vás?
Čert za pačesy chopí nás.
Bá! k čemu hloupé skučení?
– dí třetí – vímť já spasení.
134
Po bábě umím čarovat,
nemá se zejtra spotit kat!
Já, bratři, čerta přivolám,
jenž jednoho z nás zvolí sám:
ten do pekla s ním musí jít –
a druzí budou volnost mít.
Zda chcete?..chcete?... – Jen ho přivolej
čert jednoho si z nás již měj!
kdoKdo z nás má jít, los rozhodni,
jen dva když budem svobodni! –
Čáry se statně povedly:
než vězňové se ohledli,
s kopytem milostpán tu stál
a kostkami si v drápech hrál.
– Zdar, páni, přeje vám pan ďas
a spásu nese dvěma z vás.
Jde na jisto, ne na klamy,
račte si hodit kostkami;
kdo nejméň ok si vyhodí,
ten do pekla mě provodí. –
135
A nejméň ok nejmladší měl.
Jak čert ten případ uviděl,
kol pásu levicí ho vzal,
a pravicí v zeď zabouchal.
Stěna se v otvor rozpukla
a chasa prchla prožluklá:
dva do světa šli samý žert,
s nejmladším letěl vzhůru čert.
II.
II.
– Zdaž, brachu, byls kdy pobožný? –
ptal v letu se pan Dvourožný.
‚Já modlil se jen, když jsem krad,
by pánbůh ráčil požehnatpožehnat.‘ –
Čert nápadu se pousmál:
a byli mžikem sto mil dál.
– Zdaž rodiče jsi ctíval své,
jim pomáhal, když bylo zle? –
‚Pomáhat, pane, těžko jest,
když poznat je jsem neměl čest!’
Čert hladě bradu zas se smál:
a byli skokem sto mil dál.
136
– Měls milou kdys, čis ženatý? =–
ptál dál se huňáč rohatý.
‚Ach, ženu mám, a v tom je chlup,
ta nepustí tak snadno lup!lup!‘
Na to čert víc se neusmál,
a nežli byli sto mil dál,
naproti zřeli letěti
ženu na starém koštěti.
Ač bystří byli v pouti své,
přec nebylo lze vyhnout se.
– „Aj, mužíčku, kam letíš, kam?
mluv pravdu, ztrestám každý klam!“
– Jdi k šípku, babo, čert praví,
já nesu si ho z šatlavyšatlavy. –
„Hoj! starý kozle, k slovu stůj!“
– Jdi stranou, babo, on je můj! –
„Co babo –? Mně je třicet let!“
– Jdi stranou, dokud zdráv ti hřbet! –
„Však nedbám tvého já hluku!“
– Vari, na masť tě utluku! –
137
„Dej mužíčka mi, můj on jest!“ –
Čert k odpovědi zvedl pěst,
a dopáliv se, tak byl hlup,
že s levé pustil vzácný lup,
jenž na štěstí spad v mandele
a zůstal zdráv svém na těle.
Však čert a baba nahoře
se rvali v šedé prostoře.
On chytře urvav koště jí,
je shodil k zemi v naději,
že baba za ním poletí –
však běda, ona v zápětí!....zápětí...
za ohon se ho chytila
a do pekla s ním pílila,
kde čerti velcí i malí
ctný párek s chechtem vítali,
ba taký smích zněl ze všech sfér,
že smíchy slzel Luciper.
III.
III.
Hoj! strašlivý jest v pekle soud!
Kde plamenův nejprudší proud
138
s sykotem běsným se valí
kol kovového úskalí,
kde ston zní pekoucích se duší,
že čert div nepozbude uší:
tam nad výparem bezdných děr
ke soudu sedá Luciper.
Před trůnem s hrozném mlčení
dlí čertův – kmetův skupení;
před nimi v poutách – hrůza, strach! –
náš ošálený úpí brach.
Dí Luciper: „Nám z toho žal,
žes babou obelstit se dal!
Žes bídně proved rozkaz můj,
propadá soudu život tvůj,
by hanba byla smazána,
jenž tebou peklu spáchána!
Leč přítel řádu, trvám v něm
a slyšet chci dřív kmetův sněm.“ –
V kruh sestoupiv se, kmetův sbor
rozpředl vážný rozhovor.
139
Za paragrafem paragraf
probíral věnec bystrých hlav,
však celý v pekle platný řád
nedával rady pro ten pád.
– Co počít? Rarach žaluje,
– čert spravedliv vždy k čertu je! – –
Tu povstal čert, jenž zrzavý
byl od kopyta do hlavy.
Byl na pohled to diplomat,
snad chytřejší než z písma had.
– ,Jsouť‘ – vece – ,věci na světě,
jež ani čert nerozplete,
a proto radím pro náš pád
rozmnožit starý říše řád;
kde zákon rady nepoví,
tam paragraf se dá nový.(
– Buď Zrzek naším řečníkem
před přetemným panovníkem! –
tak sněmovnou zněl jeden hlas
– znáť říši on a vážný čas! –
140
Velebně Zrzek odkašlal
a do dlouhé se řeči dal.
Předkem sněmovnu přesvědčiv,
že k čertu čert vždy spravedliv,
dokázal, žeť rozmarný los,
že kobrtne i chytrý kos,
a že jsou věci na světě,
jež ani čert nerozplete,
zvlášť když v tom babec prsty má,
že ani čert se nevyzná.
– ,A proto( – dí – ,v tom prospěch jest,
by bratra minul každý trest,
by dále, říše zpanilá
v poctivý spolek vstoupila
po celém světě s babami;
pak nepůjde se na klamy,
a kde je nejist výsledek,
tam přijde baba peklu vděk;
co v žádném čertu nevězí,
tím baba jistě zvítězí.( –
141
Tu zahřměl potlesk ze všech stran,
že otřásal se pekla stan.
Luciper zvolal: „Pravdu máš,
neb ducha času bystře znáš.
I já v tom vidím pekla čest,
by minul čerta – posla trest.
Nuž zhotoven buď mandát hned,
jenž podmaní nám, bohdá, svět...
jáť podpíšu jej v milosti
a přidám pečeť s radostí.
Zavolejte sem arcidrába:
Nechť s bubnem říší naší jde
a nový zákon zvěstuje:
Kam nemůž čert, tam půjde baba!“