STATUS QUO

Viktor Dyk

Toť pohádka, jíž naslouchaly děti za říjnového večera. Ji diplomati znali vyprávěti a čouhala z ní příšera. Obrazy smutné přicházely z dálky, obrazy pestré, mihavé; na obzoru se rýsovaly války, světové války krvavé. Status quo název pohádky byl oné, jež páchla vůní hřbitova. Svět otřásá se a svět v krvi tone, však status quo se zachová. Vlas nezkřiví se na sultána hlavě, píď půdy vzít mu nedají. Vichřice bouří v ponuré své slávě. Než status quo se uhájí. Toť pohádka, již znali vyprávěti rty diplomatů zkušené. Toť pohádka, jíž naslouchaly děti bázlivě vzrušené. Kde pohádka? Kde vypravovač její? Kam odešel v ten listopadu chlad? Kde smáli se, tam dnes se uklánějí při prostém slově Lozengrad. Kde pohádka? Kde řinčející zbraně? Kde výhružný a příkrý tón? Kde články, v nichž se malí drtí maně? A status quo –? Je marný shon. Rozvanul vítr pošetilou báji, jež všem je směšná po krátku. A diplomati teď se namáhají vymyslit novou pohádku. A zem’ je krásná. Status quo je pro ni. Nezmizí jako všechno tu. A zem’ je krásná. Jenom hlavu kloní. Ni k smrti, ani k životu. A zem’ je krásná. Vše by mohla míti. Výše i tůně bezedné. Jas neustálý. Hrdé slavné žití. Než ona ruky nezvedne. Národy rostou. Říše, ty se tvoří a říše, ty se rozpadnou. A zem’ je krásná, třeba v cizím moři a s lethargií záhadnou. Zem’ krásná je. A pohádky jí sluší, jež všude jinde odbyli. Status quo, heslo malé malých duší a politika z idyly... A v dnech, kdy všechno víří a se mění a rozvraty zřít dokola, volají všichni po sebeurčení, jen dobrá zem’ ta nevolá – – Zem’ jediná, jež nevybočí z klidu, kde status quo se nezviklá. Ten status quo, jenž značí hanbu, bídu, jíž země, běda, přivykla.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

694. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. LIDSKOST (Antonín Sova)
  3. 40. Myšlénka, cit a dychtění (Josef Kuchař)
  4. CHCI ZEMŘÍT V BOUŘI. (Karel Mašek)
  5. SLOKY O MLÁDÍ. (Antonín Sova)
  6. Prázdné listy. (Vojtěch Pakosta)
  7. NEMESIS. (Petr Křička)
  8. Sonet o „?“ (Josef Svatopluk Machar)
  9. JEST ZLOSYNEM... (Jan Evangelista Nečas)
  10. Návrat a shledání. (Eliška Krásnohorská)