VII. Památko věku, laure věncující,

Václav Šolc

Památko věku, laure věncující, což věčně bude slávy tvojí věst tu zbrojnou Čingischanů věnčit pěst, o meči pějíc píseň hlaholící? Žoldnéřů větší ti jsou pracovníci, jenž planou mýtí temných hvozdů klest, by lidstvo po chodníku květných cest kráčeti mohlo s jasnou světel svící. Jen chrámy boří velcí světa rváči a krví třísní nebes lilii, vedouce v poutech člověčenstvo k pláči. Skal pustých kruh se kolem moře stáčí, jehožto vlny koráb rozbíjí – pomněnka květ jen v tichých vodách smáčí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
v básni jsme nalezli 1 osobu, v básni jsou označena takto

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1315. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  2. Prapor. (Emanuel Miřiovský)
  3. JDOU VĚKY KOLEM... (Antonín Jaroslav Klose)
  4. Mučedníci (Antonín Klášterský)
  5. báseň bez názvu (Rudolf Medek)
  6. Čtyři české znělky. (Josef Václav Sládek)
  7. 1791 – 1891 (Jaroslav Vrchlický)
  8. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  9. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ (Otokar Fischer)
  10. VELKONOČNÍ JITRO (Xaver Dvořák)