Máť pánbůh v světě divné zvěře,
až člověku to k neuvěře,
jak krásnou mu zde zemi kazí,
po růžích v sadě blátem hází,
jak jasné mu zde vody kalí
a černým křídlem hvězdy halí,
tam v královských se lesích hnízdí
a sladkou hájů hudbu hyzdí –
o, že ten pánbůh na ty stvůry
dá slunci svítit shůry!
Tu jedny tvrdé, tupé kůže
vám vlekou, hřbet co jen zmůže,
na „hot“ a „čihí“ nejsou hluši,
vždyť dosti dlouhé nosí uši,
jim bodlák hozen slouží k duhu,
a ač v otrockém spjaty pluhu
přec rády kopýtkem naň hodí,
když chorý lev jim neuškodí,
a víte, co to za hovádka?
toť bučící oslátka.
A jiné zase s fráčkem v zadu
lokajských hňupů po příkladu
vše přímé nenávidí proudy
jak hříšník spravedlivé soudy;
a proto raděj’ vězí v díře,
když krok učiní, jedou zpátky
a zadními jen lezou vrátky;
a víte kdo ti a pak jací? –
toť zpátečničtí raci.
A jiné opět jsou ty stvůry,
ty nehledí vám nikdy vzhůry,
než k zemi jenom rypák snují,
a všecko všudy očmuchují,
ocáskem stále kolem točí
a tvrdou-li kdes kůstku zočí,
hned s ní se stranou kamsi trousí,
kde ostrý zoubek na ní brousí –
a víte kdo ti čmuchající? –
toť pouliční psíci.
A jiné zrůdy hladkých lící,
vždy lesknavou se koží skvící,
jen pod růžemi hnízdí rádi
a všady jejich vůni kadí;
ty k srdci úlisně se vinou,
však uštknou-li tě jenom jednou,
tu na věky vám tváře zblednou –
a víte kdo ti, již tak čadí? –
toť úlisní jsou hadi.
Tu cháska zase pološerem
se vznáší nad zem podvečerem,
nesnese ani slunce lesku,
ni k hvězdám spěje ku nebesku,
ta pološerem jen se smýká
a za den dvakrát koži svlíká,
rod její nezná sama sebe,
krev tajně z lidských srdcí třebe:
a víte kdo to, co tak víří? –
potvorní netopýři.
O bože! svou bych ztratil víru,
kdyby v tom světa ve revíru
nevládl tvor též statný v pýše,
jenž volně v slunci kráčí, dýše;
kdy jeho hněvy stvůry vzruší,
tu mocné kolem rány buší,
a z očí jemu plamen stříká,
že do děr vše se chamraď vlíká:
a víte, kdo tak třímá blesky? –
toť královský lev český!
O bože! díky za to tobě
já budu vzdávat ještě v hrobě,
že’s v boji našem za svobodu
nám postavil jej ku provodu
a pročež, časy, roty, psoty,
jsou marny vaše jedy, zloty,
a kdyby na tom našem láně
i líté pelešily saně,
však brzo svými spálí blesky
je královský lev český. –