Vidím tě klečet před oltářem páně!
Tvá ňadra rozkoší posvátnou dýší;
ba uchu zdá se, tvé že srdce slyší;
čtu na rtech ti modlitbu k Marji panně.
Sen dávný v paměť mou se vrací maně!
Bylo to v tichounké venkovské chýši,
Tys žila blaze v idylické říši – –
to štěstí bylo snem – však vyjevil se ranně...
Zastřete závoj již, ať noc se od dne dělí,
ať neskalí se zrak v zašlosti tona,
ať svět neví, že štěstím život celý.
Teď zemři tělo mé, vy přátelé je spalte.
Chci býti vzduchem, v kterém žije Ona.
Ona je šťastna... nuže bratři, palte!
Kůň můj co blesk zas noce tmou uhání!
Stůj, dobré zvíře!... V lese kaple stojí,
zde pod křížem své rány srdce zhojí,
k modlitbám svatým smutně zvon sezvání.
Aj, kdo to klečí v tichém zadumání
na modlitbách?... Myšlenky v lbi se rojí.
Toť Ona jest!... Paprsky v zlaté zbroji
Jí ze rtů ssají rajské pousmání.
Na kůň! Na kůň! je noc to, či snad bdění?...
Uháněj dále!... Pryč, ó pryč mě odnes.
Mám v srdci bol, jenž není k vyslovení.
Má hlava šílí... dál, jen dále směle!
Nechápu pří sám bůh, že živ jsem podnes,
a nevím sám, dosud-li srdce v těle!
Nejednou přál jsem si již mrtev býti!
Však zdá se mi, že nenašel bych země,
neb kdybys Ty k mrtvému přišla ke mně,
opět bych z rakve vstal, k novému žití.
A přec jen bol jest, co mé srdce cítí!
kolem mě hvězdy, ale svítí temně,
zde lilje k nebi pozírají němě;
slavíka neslyším, jen děsné vlka vytí:
Že, když ve spánku chci zapomenouti
na celý svět, mně had na srdci hlodá
a to, co stvořeno, zas v trosky hroutí;
že, když se hlava v blahý spánek chýlí,
mne jedem tráví, mysl, duši bodá,
až srdce v bolech vadne, schne a šílí.
Jen ještě jednou tak pohledni na mě,
tím dlouhým pohledem, jenž ledy taví,
který mi v žilách proudy krve staví,
že mizí svět a v tůň se kácí země.
I měsíc hasne, hvězdy planou temně,
padá již v trosky každý pomník slávy,
ze rtů proklíná lidstvo úsměv hravý,
usíná svět a hasne život němě.
V tom z Tvého oka paprsek se zrodí!
Ó jak tu volno!... Ambrou vzduch naplněn,
a moře příval perlami je zvlněn!
Vln hradbami se loďka moje brodí –
jen ještě jednou tak pohledni na mě –
tak!... s bohem... s bohem... pomodli se za mě.