BALLADA

František Gellner

Mdlý přísvit noci s tváří shodných tahů se smek’ a stíny dva vrh’ na podlahu. Vzduch výhní sálal, po dni nelítostném dobíjel chabé duše tupým ostnem. V tmách tíživých se na besedu sešli člověk a přízrak. Směj se tomu, chceš-li! Z úst otevřených matně zuby plály, horečné ruce hady být se zdály. Níž klonila se těla pod únavou. Šeptal co’s člověk. Přízrak kýval hlavou. Tak seděli až v prvý záblesk jitra. Vstal tiše přízrak: „Na shledanou zítra!“ Vztýčil se člověk, jako dravec zavyl. „Co čekáš ještě?“ smutně přízrak pravil.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

117. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Život. (Otakar Mokrý)
  2. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. REGINA ISOLANOVÁ. (Otakar Červinka)
  4. NA HRADĚ HUSI. (Otakar Mokrý)
  5. Farář. (Emanuel z Čenkova)
  6. Král. (Rudolf Pokorný)
  7. Zlatá Koruna. (Otakar Mokrý)
  8. HVOZD. (Otakar Mokrý)
  9. NA KRAKOVCI (Jaroslav Vrchlický)
  10. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)