XI. Konečně zármutek všechen

František Gellner

Konečně zármutek všechen jak voda uplyne. Věru, nějak se žije, nějak se zahyne. Hledím v ten krátký život: Žalu i radosti dost. Pak smrť se očekává jako příjemný host. Za svou vášnivou touhou nekráčím ku předu. Život mne neopíjí kouzlem svých pohledů. Ani ty černé oči mne teď už netrýzní. Jenom bolestná píseň ještě mi v duši zní.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

832. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U vody. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. Smutné dumy... (Rudolf Richard Hofmeister)
  3. XXII Mých slzí řeky padaly (Emanuel Miřiovský)
  4. Láska. (Pavel Josef Šafařík)
  5. TOUHA PO VZDÁLENÉ. (Václav Věnceslav Ráb)
  6. Krátce. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  7. K měsíci. (Matěj Havelka)
  8. Loučení. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  9. 5. Odloučení. (Václav Věnceslav Ráb)
  10. 8. Plná Lůna nad porostlou strání, (Karel Hynek Mácha)