XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry

František Gellner

XXXV.
Noc byla. Usnout nemoh’ jsemjsem. To z míry Noc byla. Usnout nemoh’ jsemjsem. To z míry
 by jistě přivedlo i mudrce. – Škoda, že v mládí ztratil jsem skvost víry a nemohu si zaklít od srdce! Noc byla věčná jako hlouposť lidská a jako život byla zoufalá. V hlubokém tichu píseň elegická na struny srdce hořce zahrála. Peřinu shodil jsem, své šaty zvedal jsem ze země a byl jsem brzo v nich. Chvíli jsem v kapsách marně sirky hledal. Pak zaskřipěl klíč v dveřích domovních. Manželé řádní u manželek spali, mír tichých srdcí vanul nad nimi. V hospodách ještě politisovali muži se zájmy všeobecnými. 58 Přivřel jsem oči. V dálné výši slyšet údery křídel bylo příšerné. Z moudrých a známých předpokladů vyšed jsem viděl, jak je všechno titěrné: boj o život a blaho jednotlivce, za ideální statky národa hrdinný čin, psí něžnosť k milé dívce, umění, syphilis a svoboda. Z bordelu zněly ke mně hlasy ženských vábících smíchem vilné samečky. Jak prapor míru z oken kasárenských komisní bělaly se podvlečky. Z města jsem vyšel. Šel jsem podle řeky, a vrby chtějíce mne poděsit volaly na mne posměšnými skřeky: Příteli, bratře, pojď se oběsit! 59 OBSAH: Strana I. A nastává mi, tuším, vážná jízda3 II. Napsala mi psaní5 III. Pod Svatou Horou v Příbrami7 IV. Bláznění vjelo do párů8 V. Ožeň se, bratře9 VI. A nový den se hlásil kuropěním10 VII. Já jsem k Tobě nepřišel11 VIII. A přijde den14 IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen15 X. Buď matka boží pomocná17 XI. Konečně zármutek všechen19 XII. Rum smutně pil pan ředitel20 XIII. Vzdušné mé vidiny22 XIV. Drobky pod stůl hází nám osud23 XV. Závratná, tajemná věčnost je25 XVI. Rád věděl bych27 XVII. Což, páni spisovatelé29 XVIII. Už se mi k smrti protiví31 XIX. Od rána dřepěl jsem vesele32 XX. Konečně je to možná věc34 XXI. Nečekám nic od reforem35 [61] Strana XXII. Sobota, myslím, byla snad36 XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká37 XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití38 XXV. Když skutečnost mou nezlomila bytost39 XXVI. Jako kluk nejraděj ze všeho42 XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel45 XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá47 XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný49 XXX. Všichni mi lhali51 XXXI. V kavárně u stolku lecos se řekne53 XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr54 XXXIII. Pomalu v revolver ztrácí se víra55 XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti56 XXXV. Noc byla58
E: mk; 2005 [62]
Básně v knize Radosti života:
  1. I. A nastává mi, tuším, vážná jízda.
  2. II. Napsala mi psaní
  3. III. Pod Svatou Horou v Příbrami
  4. IV. Bláznění vjelo do párů
  5. V. Ožeň se bratře, ožeň se bratře!
  6. VI. A nový den se hlásil kuropěním.
  7. VII. Já jsem k tobě nepřišel
  8. VIII. A přijde den, a růže vonět budou
  9. IX. Na dnešek měl jsem pěkný sen
  10. X. Buď matka boží pomocná
  11. XI. Konečně zármutek všechen
  12. XII. Rum smutně pil pan řiditel,
  13. XIII. Vzdušné mé vidiny, nádherná těla,
  14. XIV. Drobky pod stůl hází nám osud,
  15. XV. Závratná, tajemná věčnosť je,
  16. XVI. Rád věděl bych, proč právě nyní vzkvétá
  17. XVII. Což, páni spisovatelé,
  18. XVIII. Už se mi k smrti protiví
  19. XIX. Od rána dřepěl jsem vesele
  20. XX. Konečně je to možná věc,
  21. XXI. Nečekám nic od reforem,
  22. XXII. Sobota, myslím, byla snad.
  23. XXIII. A těla žen jsou rozkošná a sladká,
  24. XXIV. Jednu věrnou duši potkal jsem v svém žití,
  25. XXV. Když skutečnosť mou nezlomila bytosť,
  26. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho
  27. XXVII. Vlak do nádraží zvolna vjel
  28. XXVIII. Nic vyčítat ti nechci, moje milá,
  29. XXIX. Jsem člověk nemravný a zanedbaný
  30. XXX. Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
  31. XXXI. V kavárně u stolku lecco se řekne,
  32. XXXII. Ovál mne vlažný, lidumilný vítr.
  33. XXXIII. Pomalu v revolver se ztrácí víra,
  34. XXXIV. Lombroso muž je vzácné učenosti,
  35. XXXV. Noc byla. Usnout nemoh’ jsem. To z míry