LEDEN

František Odvalil

Není to již, není panenský sníh bílý. Poprve když padal zmlklým šeřením, jeho chladné květy všecko v hrob svůj skryly, urovnaly hrob a všecko vzaly s ním. Vše, co bylo zvadlé v trapném ponížení, kaluže a skvrny z dávné hostiny, nevinným a měkkým rouchem odpuštění skryly vše, a zůstal člověk jediný. Zatopily srdce osamění vlny, divnou rozkoš dal jich odříkavý bol – byly démantové, hvězdic byly plny, pohádkových snů rej poletoval kol... Byly krajky jemné, byly květy cudné, nadechnuté dnes a zítra změněné – Tam kde mrtvo vše, tam rostou do záludné do prázdnoty rády zámky vysněné. – Není to již, není. Závěj umazaná zbyla z nich a šedý kostrbatý led. Mohlo by být jaro. Moh’ by jednou z rána plaše vykvést někde skutečný zas květ.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

542. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Pod sněhem. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Zabloudilý. (Alois Škampa)
  4. Noční výjev. (Eliška Krásnohorská)
  5. 16. Dobolelo. Ticho, ticho – (Karel Babánek)
  6. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  7. Smrť. (Alois Škampa)
  8. ROLNIČKY ZVONÍ... (Bohumil Adámek)
  9. SETKÁNÍ (Otokar Fischer)
  10. POHÁDKA. (Otokar Fischer)