VÁNOČNÍ

František Odvalil

Ježíšek, který na nebi Vánoce svaté slaví, pokynul andílkům. Slétli se, a on jim takto praví: Vidíte tam tu jiskřičku, jak dole plá a bledne? Nebojte se dálavy, nebojte hloubky ledné! Toť země . Tak maličký na světě tom podíl. Ale mám ji vroucně rád: tam jsem se, milí, zrodil. Toť země, matka člověka. V klíně přemnoho dětí. A ty dnes přece nejlépe narození světí. Vy ode mne je pozdravte a štědře podarujte vším, co nebe lidského! S mým požehnáním plujte!“ Tu hned se všude po nebi duhoví, zlatí, bílí, jak při velikém ptáků tahu andílci rozkřídlili. A svatý Josef hned jich kol zástup nepřehledný. Prý: dědečku, nám udělej škatule, truhlice, bedny! Sekerou mávl pěstoun jen, beden jak babek v máji! a pilou říz a pod pilou zas bedny odlétají. (Neb v nebi se již taková věc děje bez povyku, jak Bůh, když svojeBudižděl, tak vše se dělá v mžiku.) A pak se v bedny nakládá, co všecky ráje mají: jablka, datle, oranže, jaké jen v nebi zrají, a toť se , i banány a kokosy a fíky a zvlášť těch zlatých ořechů pytel tak převeliký, a čokoláda, bonbony i mandle upražené, všecko, nač se jen takový andílek rozpomene. A potom děti, kterým jest tak blaze na nebíčku, (však každé tam přemnoho babiček, dědů, strýčků) své poklady již snášejí: panenky, ovečky, oře, kašpárky, slony, medvídky barev a zvuků moře a každé ještě něco by tak rádo přibalilo, co malým tvorům pozemským by obzvlášť milo bylo. Ten míč, se kterým přišel jsem!“ A ptáčka, který zpívá!“ Těch bonbonů, jichž z kornoutu mi tady neubývá!“ A zvláště svatá Mláďátka, miláčci Matky Boží, co za celý rok dostanou, ze všeho tady složí. A bedny jsou již plničké a pěkně povázány. Teď ještě vzkazy rozličné pro malé slečny a pány. Tož především jim řekněte, jak pěkné to zde máme!“ Aby si přišli za námi!“ A že se nehádáme!“ A že to vše, co měli jsme, jim darujeme rádi.“ Aby to dobře věděli, že jsme jich kamarádi.“ Že posíláme jim i sny, kterých jsme nedosnili.“ l touhy, které teprv zde se nám všem vyplnily.“ – V tom svatá Panna blíží se, andělské tichnou hlásky. A že jejich maminkám posílám mnoho lásky.“ – Nebeská vrata dokořán, andílci letí, jen fičí. Zvolna se sype měkký sníh. Na nebi Gloria cvičí... Však co to jestten nesouzvuk jak ustrašené ptáče! Ah, venku kdesi, před vraty, několik andílků pláče. Co zas? Vás v Čechách vyprali?“ I Petr duši malou. Ne, my tam ani nebyli...“ Tož zpovídat se, alou!“ Nějací černí andílci se do nás cestou dali... Měli též svoje balíky... naše nám skonfiskovali...“ (tak naříkají andílci, byli to prváčci malí.) Ó Michale, již rychle leť, tebe ta spřež se lekne, a pořádek hned udělej! To by tak bylo pěkné!“ A s vojskem Michal vyjíždí, polnice nebes dují. mi těch dětí aspoň dnes svým jedem neotravují!“

Patří do shluku

ježíšek, jesličky, betlém, jesle, jezulátko, herodes, oslátko, děťátko, vánoční, vánoce

138. báseň z celkových 267

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RAJSKÁ LEGENDA (František Odvalil)
  2. Ježíš blahoslaví dítky. (Václav Svatopluk Štulc)
  3. U JESLIČEK. (Xaver Dvořák)
  4. DVĚ MATKY. (František Odvalil)
  5. SVATÁ NOC. (František Kvapil)
  6. VÁNOČNÍ MELODIE. (Josef Svatopluk Machar)
  7. Dies irae... (Augustin Eugen Mužík)
  8. Juž kolébkou se stalo srdce mé, (Xaver Dvořák)
  9. NOVÁ POUŤ. (Josef Václav Frič)
  10. MALÁ REMINISCENCE BIBLICKÁ. (Jan Opolský)