JAN Z LINHARTIC

František Odvalil

Má v erbu psa a ptáče ve klenotě, u nohou přilbu se pštrosím má pérem – tak vesele zří na náhrobku šerém Jan rytíř z Linhartic po žití toho psotě. Svůj erb on vždycky jako fetiš ctil, když žil a snil a pěl a pil, když na vojnách i v turnajích se bíval, když měšec pln a častěj prázdný míval. Ah, pták a pes! Kdykoliv vzduchem ranním praporec vlál – tu vážilo již cosi na černé přilbě modré péro pštrosí, a toužně zřelo mnohé očko za ním – Však že svůj erb on věrně ctil, tož srdcem jedné věren byl ten muž, jenž nic si tuze k srdci nebral, jen jedinkrát – když u nohou jí žebral – Tož, třeba bylo mnohdy od ní jíti; však žena statečná svůj úděl zná, a snáší vše, tak dumně úsměvná, neb srdce zná, jež na svém čila bíti; ví, že se vrátí ten, jenž erb svůj ctil, zas celý její, zdráv a mil, tak mil i teď, kdy stříbro sedlo v skráně, jak v máji svém on býval Bibianě. – Pak léta míru. Vařily se šalše a med se pil. A Bibiana, paní, zabouří časem nad prokvetlou skrání, prý plnou kudrlinek, plnou falše – Však proč? To proto, že svůj erb on ctil a nad tím psem, jenž dole – v srdci – snil, jen kousek výš – ve prostoře té modré – tož v hlavičce té – pělo ptáče bodré. Nu, známe ženy. Nač takové scény? Jak zahřmělo – tu ptáče zmlklo vždycky, a věrný pes jen zavyl elegicky, tak bdělý vždy – hned ze sna probuzený. To proto zas, že erb svůj v pravdě ctil, a zkušeností hlavu naplnil, že hromy rychle přejdou po výšinách a zas se ozve ptáče v zavilinách. A tu zas dlouho, dlouho hezky bylo. Tu začal koncert, jako v háji kdes, kde pták si zpívá, zablafá si pes, a Bibiana šveholí, až milo – Jak rytíř Jan by nebyl erb svůj ctil, co žil a snil a pěl a pil? Já rytířem být, v zámku bydlet šerém, chtěl bych ten erb a přilbu s modrým pérem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

caesar, cirk, aren, nero, barbar, césar, neron, kapitol, cirkus, aréna

313. báseň z celkových 318

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MORITURI TE SALUTANT, CAESAR! (Jaroslav Goll)
  2. báseň bez názvu (Antal Stašek)
  3. Trh ďáblův. (František Leubner)
  4. Co zbylo z antické fresky. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Darwin. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ČAS DOMALOVAL OBRAZ... (Antonín Klášterský)
  7. V PŘEDMĚSTSKÉM CIRKU. (Karel Mašek)
  8. Moloch. (Jaroslav Vrchlický)
  9. BOJOVNÍCI KAPITOLŠTÍ. (Adolf Heyduk)
  10. Nero. (Vojtěch Pakosta)