JEZERO

Rudolf Medek

Rci, Noci, spící v tichu a v hvězdný kleslá třpyt, jak milostnice luzná v horoucích loktech snící, kde žíznivého srdce lze touhu ukojit’, kde prahnoucích rtův ohni dát’ nápoj svlažující? Hnán náhle palným steskem, melancholií jat, jak v pavučí hmyz bědný zapředen v krutou trýzeň, jak poutník romantický spiat ve vlající šat, dlím v dolu zachmuřeném, mučivou v duši žízeň... Zde zastavím své kroky, na břehu jezera, kde v sítí probuzený pták vzkřikne náhle v tichu a pobledlý svit hvězdný se v hlatích rozehrá a měsíc zjeví zraku svou pro vždy krásnou pýchu. Mír půlnoci se chvěje v zamlklém listoví. Hle, jakým steskem vlny na březích šedých hrají! Vzpomínám. Teskním. Toužím. Mým zrakům odpoví jas zsinavělé vody, v němž němé hvězdy plají. Ó, jak bych nyní přál si, být’ divým větrem štván, být’ schvácen horkou smrští a rozplynout’ se v žáru, od lstného prachu země být’ silou odpoután a v centru vírných živlů spět’ k vítězství neb k zmaru! Ó, jak bych nyní toužil na vodách lodí být’, jež pyšným letem brázdí nesmírná pole moří, v přístavy hlučné vplouti, o nových plavbách snít’ a z temna černých nocí vstříc letět’ rudé zoři! Zde sám a sám, kdy srdce svůj vlastní slyší hlas, kdy tonu v pochyb proudu, v svět stárnoucí svou víru žhnoucího skládám mládí v zrození nových krás, v hrdinství zářných duchů, v jas harmonický smíru! Zde sám a sám, tak ztracen na břehu jezera, v klín vnořen země spící, jež sní o jitrech nových, teď prahnu v žárné touze, v níž smyslů setba zrá, své teskné srdce složit’ na ňadrech úbělových. Neb mluví ke mně ticho svou řečí hrozivou, samoty děsná pýcha mé smutné tělo mrazí, ve víru touhy zmámen rozpínám náruč svou: Ó jitro, zoře, slunce, mne chraňte temné zkázy!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

240. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RUIT HORA... (Rudolf Medek)
  2. UKOLÉBAVKA (Vladimír Frída)
  3. Půlnoc bohů (Rudolf Medek)
  4. Píseň o divokém máku. (Růžena Jesenská)
  5. ŽHOUCÍ SRDCE (Rudolf Medek)
  6. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  7. ELEGlE (Rudolf Medek)
  8. VSTUP. (František Eisler)
  9. OZVUK LETNÍCH VEČERŮ. (František Rybář)
  10. Rukojmí (Rudolf Medek)