PLANOUCÍ TVÁŘ

Rudolf Medek

V dnech, v žalu propadlých a jatých v úzkostech, za jiter šedivých, kdy duch se strázní tměl, kdy děsil zvuků vír a prudkých světel žeh, kdy soumrak ztlumil jas a nade vším se chvěl, o chladných polednách, kdy hodin teskný hlas jen marnou ozvěnou se v prázdných krajích třás’, v tu chvíli ztrnulou, kdy děsí vlastní dech, jsem z plání velkých mlh, zkad mrazný chlad vstříc spěl, planoucí tváře jas k mým očím plynout’ zřel. Šel vstříc mi laskavý a smiřující proud, jenž z hloubek pramenil, kde duše světa sní, spěl žár v mé čelo vlít’ a tvář mou ožehnout’, horoucí prudkostí zlé výhně polední, v mém těle probouzel ve strastech ztuhlou krev, nade mnou rozvinul svou rudou korouhev, neustal vůkol plát’ a vířit’, hřmět’ a žhnout’, v mé vnikal útroby, mým nitrem vál a zněl, jak vítr polární v mé struny narážel. A v tajných propastech mé duše rozzvučel dav tónů zakletých a hudbu smyslnou, přesladké vzdechy snů, v nichž ztracený duch tkvěl, vzňal zářných ohňů plam, jež prudkou silou žhnou, zved’ touhy palnou chut k dalekým zemím plout’, oblačná království svou paží obejmout’, bych k zemi horoucí se posléz’ zahleděl, k pozemské kráse dnův a k slávě horkých těl, pak vniklý v bytost mou v mém srdci takto děl: Jsem světa bílý jas, jsem popolední mír, jsem zraků vesmírných svit vítězoslavný, jsem rajských slastí žeh, pravěčných světel vír, jsem velkodechý proud a příval opálný. Ó duše vzplanulá, jež v žhavém stesku mřeš, vstup v zářnou oblast mou a odpočinout’ spěš, z mých ňader mateřských pij dlouhým douškem smír! A hlas když umlkl, vše vůkol spiala zář’ milostným závojem, v němž plála světa tvář.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

93. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)
  2. Variace předešlé myšlénky. (Antonín Sova)
  3. Návrat (Rudolf Medek)
  4. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  5. Blíny v duši. (František Sís)
  6. MARNĚ (Otokar Březina)
  7. ANGELUS (Rudolf Medek)
  8. Mysterium snění. (František Sís)
  9. BÁSNÍKOVY HOUSLE. (Antonín Sova)
  10. VNITŘNÍ POCHODEŇ (Arnošt Procházka)