HOROUCÍ NÁPOJ

Rudolf Medek

Náhle jsem tě spatřil mezi tisíci. Náhle z bleskův očí jediný se chvěl, tichem navečerním temno prorážel, nití světelnou až k mojím zrakům spěl, objímavou vlnou, něhou zářící. Ty – ó křehký tvore pošetilých řečí, mysteriosní a očí velikých, očí modrých, plných živé horoucnosti, neseš horké růže v planoucích rtech svých, neseš v ňadrech žeh a život ve dlaních, svírajíc jej pevně lásky prudkou křečí, na čelo jej tisknouc v hořkých zklamáních, ale s pýchou v srdci, jež dar síly hostí. Město duní v dálce. Záře světelná nad ním vznáší se a k mojí hlavě pluje, zmlklých přístavů mne poklid pozdravuje, žhavých proudů ulic hudba vítězná! Kdo, ó kdo jsi, rci mi, odkud duch tě zná, v kterém úkrytu, rci, čekala jsi na mne? Odkud síla tvá, jež touhy sítě klamné, jež mne svíraly, zlým gestem strhává? Rci, zda’s pro mne zrála, čerpajíc v své tělo tajemnou zář krásy, jež se poddává s všemi tajemstvími, v stínu jichž se chvělo kouzlo prchavé, jež sžehá ústa tvá? Od města se blížíš, nesouc ke rtům mým v dlaních svých, jak v misce hluboké, dar vřelý, nápoj se zakletým ohněm posvátným, víno staleté, v němž světa žár hřmí celý, s pěnou opalisující, vůní nasycený pohár života, v němž ke dnu pohřížený příslib tvého těla blesky svůdně mží. Tak dej vše mi vypít – noc je v tichu bílá, nad mým celým světem, krásnou zemí mojí, užaslých hvězd zář’ se tiše rozložila. Vůkol vše je mé a tvé. Mé srdce žízeň svoji vyleje v tvá ústa, v klín tvůj položí oheň, jenž v tvém těle hlas můj rozmnoží.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

133. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČERVNOVÁ NOC (Stanislav Kostka Neumann)
  2. ZA JIŘÍM WOLKREM. (Arnošt Ráž)
  3. JÁ BÁL SE TVÉHO POHLEDU... (Roman Hašek)
  4. XLII. Co jest slza? – Skvostná karbunkule (Jan Neruda)
  5. JEJÍ OČI (Růžena Jesenská)
  6. PŮLNOC. (Karel Toman)
  7. MASKA MRTVÉ MLUVÍ (Otokar Fischer)
  8. ABYS NEVIDĚLA. (František Taufer)
  9. PUNKVA. (František Taufer)
  10. DVĚ OČI. (Karel Boromejský Hájek)