FAUST

Rudolf Medek

Tiše jdou ke mně stíny večera. Jdou neochotně – a tak jim to sluší. Jdou k zdroji stesku, který vyvěrá na místě nejtajnějším v duši. Jdou stíny tři – a každý z nich je černý, černý jak hřích a nevěra a zášť. Stín malý, velký, vždy tak neúměrný ďáblu, jenž za ním jde zahalen ve svůj plášť. Je to plášť starý, známý, tragický, a rozpíná se v netopýří křídla. Byl, jest a bude proklet navždycky, neb Markétka jej jednoho dne zhlídla. Ten trojí stín mi nese smrti vzkaz, Markétky touhu, abych přišel za ní – a třeba někde bídně srazil vaz! a třeba pošel hlady, mysle na ni! Hlad je to velký, vypsati se nedá, života vůně tak jej rozdmychá! Nuž tedy srdce živé ať se zvedá do vůně života i do ticha!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

166. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Černá beseda. (František Leubner)
  2. CANTU TREMULO. (František Leubner)
  3. NERVOSNÍ ROLE. (Jan Opolský)
  4. Teplá hlína. (Adolf Heyduk)
  5. Shýbají se větve k zemi, (Adolf Heyduk)
  6. XXII. Síně osvětlena, (Adolf Heyduk)
  7. Česká hotovosť. (Adolf Heyduk)
  8. XLVII. SMÍR. (Adolf Heyduk)
  9. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  10. APOSTROFA (Jan Opolský)