III Toť večer, jehož jsme tak čekali!

Rudolf Medek

Toť večer, jehož jsme tak čekali! Modř safírová unavena zmírá v ohnivých kleštích, jimiž západ svírá den zkomírající a nestálý. Toť chvíle, jíž jsme tolik hledali! Radosti letmé skromná prška čirá, cit chvějný, z vlhnoucích jenž očí zírá, hlas srdce jasný, klamu neznalý! To vše nás vítá ku prostému stolu, jenž srdce lačná něhou pohostí. Pít budem’ z lesní studánky dnes spolu. To vše den sváteční nám rozežíhá nad pochyb, běd a shonu úzkostí. V té chvíli ruky stisk nás k Věčnu zdvihá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

664. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na vsi. (František Kvapil)
  2. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  3. Sloky. (Antonín Klášterský)
  4. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  5. ALTA QUIES. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Večery na horách. (Jaroslav Vrchlický)
  7. BÁSEŇ LETNÍHO DNE. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Naší konopce. (Jaroslav Vrchlický)
  9. MELUSINA. (František Kvapil)
  10. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)