VLTAVA.

Rudolf Medek

Ó, jak dnes určitě slyším tvůj opíjející hlas, tvé hymnické volání, jak před lety, kdy sám na tvojich březích jsem seděl a truchlel nad tvojí pradávnou slávou! Ó, jak dnes jasněji slyším, jasněji vnímám a prožívám to vše, co tehdy jsi mluvila ke mně! Dávno mne opustily vše pochybnosti: stíny, mládí závratné otázky v pustotu prašných dní padly. Nevěra, nicota, stesk i bezejmenný žal dvaceti let daleko s východním uletěly větrem. Dnes, byť i psanec, vzdálený nejsladší země, již stvořil Bůh, chudý a ubohý lidský tvor, za horami jenž nechal svou lásku i sny i poesii, dnes, byť i mnohými zklamán a mnohými podveden, znovu a znovu, Vltavo, slyším tvůj hlas! Ach, co však slyším: to nejsi již ty, romantická řeka, to nejsi již ty, v níž obrazy zsinalých zkazek v tajemné tůni se zrcadlí. Mythus dnes nemluví ke mně, omládlá, kouzelná řeko, to mluví síla tvé naděje, národa tvého víra v den slavný a jasný a vítězný! Vůně mateřídoušky a suchého sena zápach, domácké štěstí tvých lučin, jež protékáš, požehnaná! Kraj, kvetoucí májem i nádhera jeho jara stoupá k hlavě, jež závratným blahem se krouží. Je to tvůj pozdrav prahnoucí duši? Je to tvůj duch, jenž zázračný vlévá jas v soumračné dny? Slyšte vy všichni, již strádáte se mnou, vy všichni, již daleko od rodné země s večerem každým se k západu díváte, jimž jménodomovna srdci leží jak temná otázka žití či smrti, slyšte vy všichni hlas slavný a plný, jenž volá k vám od lázně Libušiny: Tři sta let soumrak se nad mojí zemí vznášel, kde byl jsi, blanický rytíři? Tři sta let v cizích službách na robotě svůj osud jsi proklínal stranou a potichu tyboží bojovníku? Ach ne, to někdo jiný a silný jde od východu, zář ohňů předchází jej, ve zlatém jasu plá zbroj, mraky se rozstupují před jeho božskou tváří, nad čelem plamen se stkví, znamení heroické statečné, omládlé duše; země, zdrcena včera, dnes šťastná a opojená, svá k němu rozpíná žádoucí ramena: to kráčí mladý český národ, v ruce zbraň, nepřemožitelný, vždy silnější na každém kroku, vždy mohutnější, vždy krásnější po každém boji! To kráčí mladý český národ, v ruce zbraň, mstitel, osvoboditel!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

807. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. Vzpomínka. (Otokar Březina)
  3. Ballada o Radosti. (Antonín Sova)
  4. Návrat (Rudolf Medek)
  5. Utrpení touhy. (Antonín Sova)
  6. UKLIDNĚNÍ. (František Rybář)
  7. TISÍCE SRDCÍ PĚLO V SRDCI TVÉM (Otokar Březina)
  8. CO CHCEŠ MI ŘÍCI... (Otokar Březina)
  9. NOCTURNO. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. AHASVER REVOLUCE. (Antonín Sova)