ARMÉNSKÁ LEGENDA

Otokar Fischer

Nad svatým svahem hory Araratu, jsa sourozenec modra, v slunce zlatu pták orel plul. Jak mával perutěmi, brk jeden, vyrván, kroužil, kroužil k zemi, až k nohám poustevníku pad z Choréne. Ten, zvednuv pero, výškou posvěcené, a v blánu ne, leč k nebi upřev zraky, nového písma jal se črtat znaky. My, k svahům Araratu vyneseni a k výškám zírajíce bez modlení, my, potopu kdo světa přežili jsme, též po čistém a prostém prahnem písmě, neb staré vyhaslo, či svedlo, zrádné. Kdy, komu k nohám zlaté pero spadne? Kdo napíše, let orla v zbožném hledu, pro nová srdce novou abecedu?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1124. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. Za Františkem Hochmanem. (Karel Hlaváček)
  3. KARLU KRAMÁŘOVI V ZÁŘÍ 1900 (Eduard Albert)
  4. Dukáty. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Na hrobech. (Ladislav Quis)
  6. DEPORTACE. (Jan Opolský)
  7. Březen. (Adolf Heyduk)
  8. SAMOTY (Jan Opolský)
  9. ZPĚV ÚTĚCHY. (Antonín Sova)
  10. Ticho. (Adolf Heyduk)