V BLUDNÉM KRUHU
Nuž dál! A znovu do života!
A rovnou v hřích! A byť i v hloub!
Zvědavá žena ctného Lota
se proměnila v solný sloup,
že chtěla zřít, jak město zmírá
a jak se řítí pohroma.
A také za mnou prší síra.
A také za mnou Sodoma!
Jak? Cítím posud křeč a mdlobu?
Svědectví staré poroby!
Což neprchl jsem z kraje hrobů?
Nechť mrtví mrtvé pohrobí!
Jen dál! A byť tu láska mřela,
a nechť mi otec umírá –
Já se svého chci servat těla
smrt, přissátého upíra.
29
Leč slyším smích: Smrt se ti hnusí?
A za hřích bys jí měnil rád?
Ó, živého bys těla kusy
s tou pijavicí musil rvát!
Je včera mocnější než zítra.
Jsou v tobě vrstvy tlících dob.
Ne za tebou: je v nitru nitra
tvůj hřích, tvá Gomora, tvůj hrob!
30