PYGMALION

Otokar Fischer

Ty, která spalas, přeletavá něho, tvůj bílý úsměv sen mi vzal a klid; já jsem tě probudil, však pro jiného, já líbal tě a nebudu tě mít. Jsem ten, jenž daruje a mimo kráčí, sám neprocitlý, neobdarován. Mně blaho dívčích rtů, mně oko v pláči jak vážka vzlétne, zmizí jako van. Stín pad’ mi na srdce, jež, rozstoupeno, v své prázdno marně láká bol i slast; jen bílý úsměv tvůj, ó něho, ženo, se bude v něm jak nad propastí třást.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

380. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Noci lásky. (Josef Pachmayer)
  2. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  3. ZA ODLÉTLÝM SNEM. (Alois Škampa)
  4. Až zemru... (Josef Kuchař)
  5. 52. Když mne všecko opouštělo, (Josef Kuchař)
  6. Píseň zvonů. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Probuzení. (Karel Babánek)
  8. *   Tu hudbu noci, jíž jsme naslouchali, (Otakar Auředníček)
  9. I. To hvězdou slétl anděl s nebes výše, (Josef Kuchař)
  10. MOJE KARENINA. (Adolf Červinka)