Hlas

Otokar Fischer

Šel oheň před tebou, tys nešel v požáru. Hřměl vichr před tebou a bortila se země, tys nebyl v zmítání, ty nejsi ve zmaru. A potom zved’ se hlas. Zněl tiše a zněl temně. Ty, jehož mdlý náš sluch tam zdola neslyší a v nějž jsem nevěřil a jemuž neznám jména, já popřel slávu tvou, však hlas tvůj nejtišší mne rve a dojímá, mne sklání na kolena. Tvůj prorok, promluvím, až sejdu s Horebu, k těm, které bouře tvá i šarlat roucha mámí, a půjdu zvěstovat tvých temnot velebu, tvých nocí polohlas, tvé ticho nad vodami. Zřím s hory oheň žhnout – ty nedlíš v požáru. Hřmí vichr od moří – ty nejdeš v jeho pýše. Je rozpolcena zem – ty nejsi ve zmaru, neb ty jsi lásky hlas, jenž temně zní a tiše.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

296. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZVONŮM NA BÍLOU SOBOTU. (Antonín Klášterský)
  2. XIV. Eloi, Eloi, Lamma Sabaktani. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Noc. (Beneš Doubravský)
  4. HLASY (Alfons Breska)
  5. JÁ VĚŘÍM... (Vladimír Houdek)
  6. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  7. LOUČENÍ ZVONŮ. (František Odvalil)
  8. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)
  9. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  10. ČESKÉ ZVONY. (František Serafínský Procházka)