CHVÍLE

Otokar Fischer

CHVÍLE
Jak vzdušné rty se ke rtu chýlí, po mechu klouže stín a svit. Zve vlna mrak, jenž letí, bílý: nechceš mne, hochu, políbit? Strom ke stromu se s šeptem tulí, naslouchat srdce úderům. Zem s večerem se přivinuly, a zlaté pole – jeden šum. A láska v každém rosném kvítku se zvedá ze stříbrných par. Je život políbení skřítků, a splynutí je sen, či zmar. 53