NAD ŘEKOU

Otokar Fischer

Třpyt, vůně zory, růže nerozkvetlá, květ poledne a plápol blankytu – ach, tolik lásky, tolik žáru světla, vše pohlceno hloubkou bez citu, a všechno, všechno marně: oběť jitra i večer, který čerstvou krví plá – Ty plyneš v dál, ó řeko mého nitra, ty chladná, krutá, neprozářená. Jsem v slunci, pevná zem, a do daleka zřím ztráceti se tebe, duši svou. Na chvíli chvil vždy svoji, břeh a řeka na věky věků sobě cizí jsou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

109. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  2. Letnice. (Adolf Heyduk)
  3. SLAVÍCI. (František Táborský)
  4. Nad mimosou z Riviery. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Sváteční chvíle. (Jaroslav Vrchlický)
  6. TOUHA. (Adolf Brabec)
  7. Říjnová růže. (Růžena Jesenská)
  8. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  9. SRDCE MÉ JEST JAKO LOUKA... (Ludvík Lošťák)
  10. Netěš to srdce, co mi v prsou bije, (Rudolf Mayer)