PRSTÝNEK

Otokar Fischer

PRSTÝNEK
Tři ženy se na vlnách houpaly. Paprsky nachem je koupaly. Dí první: „Zlatý mám prstýnek. Chcete ho? Chyťte! Mně se smek.“ Hodila. Druhá chytala: „Já se s ním také líbala. Co bylo tenkrát, není již. Ty zlatovlasá, teď ty o něm sníš.“ Znovu se vzduchem to zablesklo, a kroužek zazvonil o veslo. Než bílá se ruka sevřela, voda se nad ním zavřela. – Padaly do stříbra jezera krvavé polibky večera. Tři ženy na člunu seděly. Vzpomínaly. A mlčely. Vlas hnědý radostně větrem vál, té černé šotek v oku hrál, a loďka prudce se zahoupala, když třetí se hořce rozplakala. [18]