LETNÍ NOC

Otokar Fischer

LETNÍ NOC
Žhne léta dech. Zní vášeň strun. V nás obou zrá srpen též. Noc přepadla nás dva. A přec, ó vonná, orientu mdlobou se těžce přivírají víčka tvá, a na mně přec tím tmavší můra leží, čím housle lásky zvoní svůdněji. My stisknout ruce dovedem si stěží, cizinko-sestro, dítě z Judey! Čím bližší rod, tím propastnější dálka jak prorva hor se sune mezi nás. Dnes, v noci slasti, chvílemi mně zalká z pradávných dob ten za dne němý hlas, že z kraje kletých vzešli jsme, jimž snímá jen cizí láska chorobu a hřích. A tak tu mlčíme, noc před očima, my, dusná krev dvou obětovaných, a nad vodou, jež po objetích prahne, a pod oblohou roztančených sfér, dva, jejichž ruka ruky nedosáhne, my v protilehlý rozejděm se směr, a naše tělo dojít-li chce spásy, v zem, jež je zorou mladá, dej se v pout! ...Teď, krvesmilné noci prchnuv, rasy já slyším krev, jíž nelze uprchnout. [20]
Básně v knize Hlasy:
  1. 1   Já slyším, slyším slova tvá,
  2. 2   Než mi odletíš
  3. 3   Kdys, živá vodo, dravě zpěněna
  4. 4   Uvěřil znovu já, žel,
  5. 5   Tichá má ruka, steskem bílá,
  6. 6   Na výkupné-li se ptáš,
  7. 7   Radš boj a bouř než toto mlčení!
  8. 8   Tichem ještě víc než slovy zmučeni,
  9. 9   Čest, láska, přátelství, vše velká jména,
  10. 10   Vždy bylo lidské štěstí jen
  11. 11   Vše darovalas, co lze darovat.
  12. 12   Tak ticho je mi pojednou v tom hluku,
  13. 13   Dvojí píseň do blankytu vzlétla,
  14. 14   Noc vála. Znělo to jak zpěv
  15. OSTROV
  16. PÍSEK
  17. BEZVĚTŘÍ
  18. PRSTÝNEK
  19. TROILUS
  20. LETNÍ NOC
  21. STVOŘITEL
  22. SVATOKRÁDCE
  23. KE KOŘENŮM
  24. ORESTES
  25. ZÁPAD A VÝCHOD
  26. NORDERNEY
  27. MYSTIKA KRVE
  28. PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ
  29. HLUBINY
  30. 1   Já nejsem vichr. Vichřicí jsem hnán.
  31. 2   Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
  32. 3   Magickou září protkána
  33. 4   Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,
  34. 5   Jen jedna pouta nikdy nepominou:
  35. 6   Šum ukolébavkou, má proudná řeko!
  36. 7   Já vzhůru zřím. Tvá milá lampa svítí.
  37. 8   To bylo krutější než umírání