NORDERNEY

Otokar Fischer

NORDERNEY
Tvé město o tobě sotva ví. V domku, kde jsi se zrodil, mají špinavé cukrářství, a před tvůj portret rozšafný Němčík pytle mouky tam hodil. Zde však o tobě hovoří škeble i chaluha na moři, výspa tě zná, jež v západu svítí, a bouřit slyším to ve vlnobití: Harry – Heinrich – Heine! Také já se z duše za tebe styděl a někdy tvou duši jsem nenáviděl, ale nyní stojím, kde ty jsi stál, vítr do mne pere, jenž přes tebe vál, házím, jak hrotité oblázky, sebemučivé otázky, záhadu tvou i trápení své, v příboj, který mi písek pod nohama rve. Odkud a proč a kam, vlny a větru se ptám – Fičí vítr a vlna štěká v můj sluch, jenž dětinsky odpověď čeká: Bloude! Ty bláhový blázne! Taks tu zpíval. A marno zapírat: Tvé jsem krve. Tvého rodu? Snad. Mne též pravá láska v snách jen objímala. Mně též z velkých stesků písnička rodí se malá. Mně též tvé příbuzenstvo, smyslně maušlující po strandu, v koších a na ulici, je nepřátelsky cizí, tak jako jemu já. K tobě však cos jak náhlá mne vděčnost přepadá, filosofe ty v tanci, koketní v disonanci, [29] rozmanitý a rozmarný, kočkovitý a nezmarný, synu Rýna, dítě Seiny, bezkořenný – dvoukořenný – metlo a vichře a psanče! A přec – buď s bohem! Byls kvas a sůl, bez nichž moře by hnilo, a přec i v tebe, jenž váls a dul, zlo mstivé touhy se vpilo: Být aspoň katanem katanů! Zub za zub, ránu za ránu! I v tebe se vssála, jak otecká slova, plebejská moudrost Jehovova. Jdu dál zas... Neb kdykoli mněl jsem, že bratra mám, vždy, cizotou raněn, jsem dvojnásob sám. [30]
Básně v knize Hlasy:
  1. 1   Já slyším, slyším slova tvá,
  2. 2   Než mi odletíš
  3. 3   Kdys, živá vodo, dravě zpěněna
  4. 4   Uvěřil znovu já, žel,
  5. 5   Tichá má ruka, steskem bílá,
  6. 6   Na výkupné-li se ptáš,
  7. 7   Radš boj a bouř než toto mlčení!
  8. 8   Tichem ještě víc než slovy zmučeni,
  9. 9   Čest, láska, přátelství, vše velká jména,
  10. 10   Vždy bylo lidské štěstí jen
  11. 11   Vše darovalas, co lze darovat.
  12. 12   Tak ticho je mi pojednou v tom hluku,
  13. 13   Dvojí píseň do blankytu vzlétla,
  14. 14   Noc vála. Znělo to jak zpěv
  15. OSTROV
  16. PÍSEK
  17. BEZVĚTŘÍ
  18. PRSTÝNEK
  19. TROILUS
  20. LETNÍ NOC
  21. STVOŘITEL
  22. SVATOKRÁDCE
  23. KE KOŘENŮM
  24. ORESTES
  25. ZÁPAD A VÝCHOD
  26. NORDERNEY
  27. MYSTIKA KRVE
  28. PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ
  29. HLUBINY
  30. 1   Já nejsem vichr. Vichřicí jsem hnán.
  31. 2   Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
  32. 3   Magickou září protkána
  33. 4   Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,
  34. 5   Jen jedna pouta nikdy nepominou:
  35. 6   Šum ukolébavkou, má proudná řeko!
  36. 7   Já vzhůru zřím. Tvá milá lampa svítí.
  37. 8   To bylo krutější než umírání