Douglas

Otokar Fischer

Noc láme se jak rachotící skála, jež, rovna náhrobku, se řítí v tůň, kde nehnut ležím. Nade mnou však cválá sval mého srdce, neznavený kůň, a pění se a bouří, shodiv jezdce, jenž zprávu nes, však donést neuspěl a jen se tiskne k hrobu svého desce, než němotou se zalkne lidských těl. Svou touhou posmrtnou se vzpínám k oři, jenž prorazí mně předurčený kruh a jehož trysk už v nové zoři hoří a jemuž nestačil můj dech a duch.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

322. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V HLUBINÁCH MRAKŮ... (František Kvapil)
  2. PÍSEŇ STARÉHO ŽOLODNÉŘE. (Antonín Sova)
  3. Noc temná byla, neprůzračná, (Jiřík Luděk Moravský)
  4. Brzo-li již ten můj národ zbude (František Sušil)
  5. I. Kristus pán: (Josef Svatopluk Machar)
  6. MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Tři stíny. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Bořek. (Antal Stašek)
  9. Návrat a shledání. (Eliška Krásnohorská)
  10. A MY VŽDY CÍTILI, ŽE VYTRVAT JE KRÁSNÉ... (Antonín Sova)