I. Pod bledou oblohou, jež divnou krev mi dala,

Arnošt Ráž

Pod bledou oblohou, jež divnou krev mi dala, jsem tiše vyrostl, jak smutný topol bílý, mlád silou tajemnou, jež větve rozpínala, tou silou tvrdých míst, již kořeny mé pily. Na květech zavřených se dolíbáš mé krve, tep srdce uslyšíš, je vzdálený, však vroucí, ku kmeni přitiskni svých ňader měkký sníh a písně rozpučí, jež v samotách mých zněly.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

761. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z DRAMATU NERVOSY. (Antonín Jaroslav Klose)
  2. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  3. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  4. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  5. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  6. Spes nostra. (Xaver Dvořák)
  7. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  8. V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Matce. (Adolf Heyduk)
  10. Marii. (Jaroslav Vrchlický)