13. Vypráhlé vedrem, hory na úbočí,

Vojtěch Pakosta

Vypráhlé vedrem, hory na úbočí, na suchopáru se skály, jak v jasné děcka pohlížel bych oči, zvonky se na mě usmály. A vyprávěly, jak tu krásně bylo, kdy jaro, jež v kraj poslal Bůh, je políbením k žití probudilo a s nimi les i širý luh. Jak déšť je skrápěl, v líc jim vánek víval, a potok ve dne v noci pěl; pták družce svojí píseň lásky zpíval, a v moři vůně les se chvěl. Ó srdce bědné, v žití suchopáru! Kde na své rány najdeš lék? Nedochováš-li, jak ty zvonky v žáru, si hrstku blahých vzpomínek?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

926. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  2. Soumrak. (Adolf Heyduk)
  3. Drobné děje. (Adolf Heyduk)
  4. Květ na skále. (Adolf Heyduk)
  5. Jitro. (Adolf Heyduk)
  6. Zas země omládla a zkvetla... (Adolf Heyduk)
  7. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  8. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  9. TICHO V LESE. (Antonín Klášterský)
  10. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)