Odkaz věků.

Vojtěch Pakosta

V koleně čtvrtém vděčné předků děti, v podzemní kryptě, vyklenuté, stmělé, zdvihají desku z hrobky zpráchnivělé: tří věkův odkaz chtíce uviděti. A svatou bázní počaly se chvěti, krev proud svůj staví v ustrnulém těle, že dotknuly se jejich ruce smělé, co věky spalo smrti ve objetí. Zdvižena deska. Na dno hrobu hledí... Tam jak by z kostí jejich předci bledí se usmívali s ozářenou licí. Kdy spatřili však, kterak matka – žena, kříž s děckem dosud tiskne v ruce tlící – sepjaly ruce, padly na kolena.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

335. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVA POHŘBY. (Růžena Jesenská)
  2. Píseň. (Antonín Klášterský)
  3. DECH HROBU. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Na starém hřbitově. ( K. Egor)
  5. Ballada ze vsi. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Matka z lidu. (Josef Václav Frič)
  7. Jarní deštík. (Antonín Klášterský)
  8. Na židovském hřbitově. (Otakar Mokrý)
  9. Ano – ne. (Josef Václav Sládek)
  10. Pohádkář. (Adolf Heyduk)