Doslov.

Vojtěch Pakosta

Řev lvů a tygrů opět k sluchu zní mi, poslední žář se katakomb mně nítí, v poslední zápas vidím lidstvo jíti, v němž bratr bratra dáví zuby svými. Chechtotem ďasů, zpěvy andělskými „Belial! – Kristus!“ slyším hesla zníti,... Kdo podlehne pak, kdo má zvítěziti, – nepoví básník několika rýmy. Poví, co bylo, co však kdysi bude, vám nevyjeví jeho slovo chudé, v čas holubicí vzlétnouc Noemovou. Ó potěšte se, kdy se vesel vrátí, že opěval, co zloba nevyvrátí, a dones těchy snítku olivovou!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
v této básni jsme nalezli 3 osoby; jsou označeny takto

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

20. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Noah. (Josef Jaroslav Langer)
  2. Na palmový vějíř. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Obrázek ze Jardin des plantes. (Emanuel z Čenkova)
  4. PERSPEKTIVY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. NOE. (Jan Opolský)
  6. CESTOU. (Jaroslav Goll)
  7. ZVUKŮV DĚJ (Jan Neruda)
  8. 14. Někdy rtů dvanácte holubice (Jan Kollár)
  9. K otevření katolického domu v Mor. Ostravě. (Karel Dostál-Lutinov)
  10. První stéblo. (František Serafínský Procházka)