II. SEBEVRAŽDA V KAMENNÉM MLÝNĚ.

Josef Merhaut

II.
SEBEVRAŽDA V KAMENNÉM MLÝNĚ.
Tak tichá bydlela vedle nás, – bílá a slaboučká pára, jakoby obláček mhy se třás’ – nad loukou ubledlou s jara, v březnovém mlžení jara. Dny celé hrála jen na klavír – přes zeď mi znělo to k stolu, jako když vichrů hvizd a vír se snětí sráží květ dolů, do kalných kaluží dolů. A pak se ztratila. – K řece kdes zbloudil ten obláček páry, – vítr, jenž hnal ji tam, vzteklý děs, chyt’ ji v své hladové spáry, v své ledové, bezedné spáry. – 29 Slaboučkou pak ji už do vln vmet’, s vodou ji smíchal bez otázky – – A pak dál nadutě k městu lét’ ten vítr toulavé lásky, brutální, švihácké lásky. Chudým dětem 1898.

Kniha Básně (1908)
Autor Josef Merhaut