VÝCHOD NA HORÁCH.

Josef Merhaut

Na východ slunce tak jsme dychtivi byli na horách vždycky za letních rán. Noc vždy jsme krátkou při číši problouznili, zpívali k hvězdám i v svit měsíce bílý, který nám v lůžko oknem byl stlán. Pak šerem, rosou, travou na Zory výše čekat, až dálky začnou se rdít! A zavoněly růže z neznámé říše, a rozhořel se požár veliký tiše jakoby celý vesmír se chyt’ – – Mé dítě, rudá jitra na horách kdysi co jsou dnes proti těm jitrům mým! Na východ čekám denně... Má jiné rysy, alej je nízko, město v rozhled se mísí – ale jak v horách se rozkoší chvím! Ó, slunce moje mladé, Vy, která jdete krokem tak plavným alejí tou – na horách východ se v mé toužení plete, ale když jdete, Vy když jediná jdete, to je slavnější blýsknutí tmou! Jen ráno chvíli krátkou! A moje touha chtěla by s Vámi probloudit den! To ráno blýskne jen světelná prouha – a den je tmavý bez Vás, a noc je dlouhá – ó, na horách s Vámi žít chvíli jen! Jen jedno jitro, dítě, dívat se s Vámi na východ v horách, v hasnutí hvězd! V jedinou chvílí, která spíjí a zmámí, stisknout Vám ruku, chápat: jsme sami, sami, v svobodě výšek, v samotě cest! Tam za svědectví hor, jež požáry topí, vzpomnět té městské aleje zas, v níž na Vás čekám a jen ve Vaše stopy pohledem, který svět chladný nepochopí, smím psát a šeptat: miluji Vás! Tam jak by pramen krve východní tekl – ó, miluji Vás – šeptat v ten nach, můj pohled k výškám hor se vysoko smekl, sráz nedostižných výšek jej nezalekl – co Vás, mé dítě, vysoko práh’ – – Vy slunce, vysoko tak vycházející, Vy stopy, vždy ráno vytisklé v prach, Vy oči, světlo v duši rozžehající – ó, miluji Vás –: to jen toužím Vám říci s východem nádherným na horách!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1292. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K VEČERU. (František Taufer)
  2. Zaslíbený kraj. (František Taufer)
  3. HYMNA (Rudolf Medek)
  4. METEOR (Vladimír Frída)
  5. ADVENT. (Xaver Dvořák)
  6. KDYŽ VEČERY DNŮ MARNÝCH... (Otakar Theer)
  7. VÝBOJE. (Antonín Sova)
  8. ZÁŘÍ (Rudolf Medek)
  9. NOKTURNO. (Růžena Jesenská)
  10. ROZESLÁNÍ UČENNÍKŮV. (František Taufer)