K CYKLU SMETANOVU.

Josef Merhaut

V té úzké věži, jíž je česká země kdes na pomezí vesmíru a světů, ó, Dalibore, mistře, jenž jsi hrál na housle sladké v šero kalných dnů! Zdi byly úzké. Vězení to bylo, co země rodná mohla tobě dáti, ale tvá duše byla svobodná, tvá čistá duše byla slavičí. Ty’s musel zpívat i v té těsné kleci, a jak jsi zpíval! Úzké její stěny se rozléhaly echem písně Tvé, a kameny po tobě zpívaly. A k úzké věži, jíž je česká země, svět celý táhne, tvojí hudbou zmámen, a poslouchá: to hraje Dalibor na housle sladké, český muzikant! – – Ó, ty, jenž spíš, ó, mistře, apoštoli, Lumíře, pěvče, proroku a králi, teď, mrtvý, žiješ teprv životem a z úzké věže zpíváš do světa. Tvůj vidím stín... Zdi věže přerostl už, ve vesmír vystupuje, obrovitý, Tvá lýra z půdy rodné vyrůstá a dotýká se obzorů, výš – hvězd. Ty do věčnosti hraješ, králi, králi, Tvé tóny přes moře se rozléhají, a věčná píseň lidstva v díle Tvém má příznačný a slavný český tón. Ó, velký stíne, jenž jsi z úzké věže, ze země české, v nedozírno vyrost’, života radost, sílu k zápasům a prudkost k lásce zpívej v naši krev! Ať všecky křivdy, bolest ponížení tak jako ty vždy hrdě zodpovíme: zas novou písní, novým činem, dál přes malých zlobu v slavné vítězství! Ať jako ty věž úzkou milujeme, však prací svojí světů dobýváme – kořeny v zemi, srdcem u svých brázd, však hlavou přes obzor, výš, v říši hvězd.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
v této básni jsme nalezli 1 osobu; je označena takto

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

393. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kdos ještě schopen vnitřně žít, (Jan Neruda)
  2. VII. Vám, geniové světoví, (Alexandr Balcárek)
  3. Reflexe. (Jaroslav Vrchlický)
  4. báseň bez názvu (Josef Holý)
  5. Duše přírody. (Augustin Eugen Mužík)
  6. V tobě tkví to, Duše! (Bohuslav Květ)
  7. Lev svatého Marka. (Vilém Bitnar)
  8. HVĚZDY. (František Kvapil)
  9. JDA KOLEM HROBU NEZNÁMÉHO ČLOVĚKA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. III. (V PAMÁTNÍK ASTRONOMA.) (Jaroslav Vrchlický)