A přece vždy jen mlčelivě!

Jan Pelíšek

A přece vždy jen mlčelivě se k Bohu duše moje měj a ve vší strasti doufanlivě jen na něho vždy spoléhej. Byť v nitru tvém to dulo bolem, byť divě bouřilo to kolem, – vždyť on tvá skála, nezoufej! Je teskno ovšem, zloba lidí když spár svůj v tebe zapouští a ráda krváceť tě vidí jak srnu kleslou ve houští. Tu Ikáť chceš: Ó bych měla křídla, tam v dalná spěchala bych sídla a bydlela bych na poušti! Ó hrozné to, když sám Bůh milý jen zkaziť jakoby tě chtěl a z žalu, který v tobě kvílí, jen jakoby svou rozkoš měl. To víc než smrti se pak rovná, když úpí bolest nevýslovná: Můj Bůh, můj Bůh se zapomněl! A pak – když vina jako šakal se ozve v noc těch trudů tvých a všecko, nad čím někdys splakal, když hrozí: Tvůj tě tresce hřích, – tu mníš, že zoufání tě shltí, tu voláš: Z toho těla smrti ó jak já bídný vyšel bych? A přece vždy jen mlčelivě se k Bohu duše moje měj a ve vší strasti doufanlivě vždy na něho jen spoléhej. Byť v nitru tvém to dulo bolem, byť divě bouřilo to kolem, – vždyť on tvá skála, nezoufej! Což v temnu svém a vlnobití tu skvělou cestu nevidíš, jež přes to moře žalu svítí z těch končin běd tu v nebes říš? Což nevíš, soužením že chvátá v Hrad Spásy věrných četa svatá, jejž otevřel jim Kristův kříž? I ty jen spěchej k hradu tomu přes strastí tůň i peřeje; však z něho v hukot vod i hromů vždy vstříc ti září naděje. A za krátko, co děsí, svírá, vše skrotí Pán a tvoje víra zpěv vítězství si zapěje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

598. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jak velký kajman žiješ u všemmíru, (Adolf Heyduk)
  2. Moře. (Augustin Eugen Mužík)
  3. MOŘE... (Kamil Berdych)
  4. Plémě moje! padá hejno sněhu, (František Sušil)
  5. Moři. I. (Růžena Jesenská)
  6. JEN ZÁBLESK JEDINÝ. (Josef Václav Sládek)
  7. Naděje. (Václav Jaromír Picek)
  8. MÁCHA. (Vladimír Houdek)
  9. Sonet dedikovaný slunci. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Třeba je můj život (Jiljí Vratislav Jahn)