JARNÍ VEČER.

Adolf Červinka

Zas v polích sám jdu pěšinami, je večer jarem zteplený, zvon slyším bíti s věže známý a lesů šumět hřebeny. Ve vzduchu leží tolik něhy, a dálky vzplály v ametyst, na rozlitých vod nízké břehy se anemony zachytlist. Žab na sta večer z bažin kváče, je prostřen jara gobelin, tu pozdní slunce budí spáče, hle, motýl zbloudil do pastvin! A někde zpívá ženským hlasem za hvozdy táhlá ozvěna, snův zimy, která zapadla sem, je slední strofa dosněna. A širých polí měkké plateau se mírně vlní do dálky, zde západ taví hroudy v zlato, ó květy sladké fialky! A děti si zas hrají v písku, a písní zvoní každá mez, dvé milenců jde ruce v stisku, tam, kde se v stínech stmívá les...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

369. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Introdukce do pohádkové noci. (Antonín Sova)
  2. MŽIVÝ DEN. (Karel Červinka)
  3. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)
  4. TICHO V HORÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  7. Odpočinek v lese. (Antonín Sova)
  8. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  9. Jarní déšť. (Josef Kuchař)
  10. V HLUBINÁCH LESA. (Antonín Klášterský)