V EXILU.

Adolf Červinka

Já opustil na vždy Prahy šumný ruch a v malé jsem přišel město z povinnosti, už hrobovým tichům zvykl si můj sluch, dům ponurý teď mne samotáře hostí. A z okna se dívám v dálku do kraje, kde podzim už mrazem slední květy kosí, kde v žloutnoucím listí víno uzraje, a znavené v slunci zhřívají se vosy. Teď rovinou tichou z lesů vyjel vlak, a bělavý proužek dýmu mizí v dáli, ó, nerad ho ztrácí s obzoru můj zrak, když těžké se mlhy chudým krajem valí. A pomalu přece ukolébán v klid těch barbarů dobrých dlouhým hynu steskem, já v mravenčí kupě zvolna musím mřít, jenž proklán jsem chtěl být jedním, čistým bleskem!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

288. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohřeb. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. V DEŠTI. (Adolf Červinka)
  3. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Hvizd vlaku. (Antonín Klášterský)
  5. PO OBĚDĚ. (František Táborský)
  6. HVIZD VLAKU (Viktor Dyk)
  7. NA STANICI. (Karel Babánek)
  8. ZÁŘÍ (František Odvalil)
  9. Meditace. (Antonín Sova)
  10. LISTOPAD (Jiří Mahen)