Na břehu černé strouhy.

František Taufer

Jak svůdné oči žárem novým zas’ by hovořily, tak planou na bažinách bludné majáky. Je v této noci dobře srdci, láskou nehoří-Ii k vzdálené ženě, oknu ozářenému a luně za mraky. Posílám pozdrav po vlnách černé strouhy i s mrtvou nadějí svou do dálek. Na břehu sedím, uspávám své touhy, do duše volám sen, jed slabý, slabý lék. Šept stromů ke mně nemluví. A bludná světla jen pro svou rozkoš sem i tam si létla, jich tance čarovné se pro mé oči nerozhořely. A černé vlny pádí bez únavy. Chtěl bych si ochladit’ v nich horkost hlavy a otázat’ se jich, zda utopenci krásně umřeli.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

302. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  2. CHVÍLE (Otokar Fischer)
  3. SEN O JARU POHLAVÍ (Antonín Sova)
  4. U MICHIGANU. (Josef Václav Sládek)
  5. TAJEMSTVÍ LESA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V TIŠI. (Eliška Krásnohorská)
  7. Květ kapradí. (Rudolf Pokorný)
  8. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  9. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  10. báseň bez názvu (Karel Leger)