NA JEJÍŽ ŇADRECH.

František Taufer

V noc bílou prškou lije se hvězd pláč a slzy tuhnou v krystaly a zvoní, až dojat bdící a probuzen spáč se nachýlí a vztáhne ruce po ní a zašeptá: V mou duši vejít rač! Den mdlý a unavený nešel spát se sluncem. V duši uvězněný zůstal, jak s ní by kouzlem tajuplným spiat, se rozložil a v nesmírný žal vzrůstal, proud divý, jemuž zastaven byl spád. A ty, jež mír jsi velebný a klid, ó, noci bělostná a konejšivá, na jejíž ňadrech jako zlomky slíd se tisíc blesků v jediný blesk slívá, v mou duši přijď, jí nepřestaň se chvít! Ji zatop mírem, jenž je k smrti most, prvotní něhou kantát nezpívaných, v nichž čas jen pěje, omezení prost. A s hudbou vůní, s šeptem moří slaných mi přines lék, jenž změní pro věčnost. Jak pohled milostný tvůj bílý svit, šum paprsků jak ptačí šveholení. Ze tvého dechu věčného chci pít slast, která dává zapomnění, a na tvých ňadrech bez pohnutí snít!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

187. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vztažené ruce... (Růžena Jesenská)
  2. VĚJÍŘ VĚTRŮ (Otokar Březina)
  3. NOC (Jan Opolský)
  4. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  5. NOKTURNO. (Růžena Jesenská)
  6. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  7. SLUNCE VYŠLO! (Karel Boromejský Hájek)
  8. Bílá kněžna (Rudolf Medek)
  9. Májová. (Růžena Jesenská)
  10. MÍR SAMOT ODVĚKÝCH... (Otokar Březina)