PROBUZENÍ.
V můj sen cos krůčky měkkounkými kluše –
Kdo ťuká na fortnu mé zdřímlé duše?
Něžný hlas.
Jsem ta, jež kdysi v tobě, křepkém junu,
své tklivé hudby rozechvěla strunu.
Já.
Tvá něha marné nástrahy mi snuje,
mou píseň dávná hořkost otravuje.
Poesie.
Jest hořkost usedlina, jejíž hnutí
tvé písni přidá lahodnější chuti.
5
Já.
Má duše v teskné babí léto vchází,
v ní vadne písní jarosvěží mlází.
Poesie.
Jest jeseň mužů plna vážné dumy,
jak zralé víno její píseň šumí.
JáJá.
Jsem pohrdaným, prostým klášterníkem,
svět písně mé by neuvítal s díkem.
Poesie.
Kdo Krví Páně rosí nitro svoje,
ten píseň čerpá z nejsladšího zdroje.
Já.
Když tolik po ní tužby tvé se ženou,
v dar skrovný měj mou píseň opozděnou!
6