SEN.

František Kyselý

Sad klášterní byl samý květ – mé srdce mučil starý hnět, až umdlel jsem a v trávě zdřím’ – Ten krásný sen já živě zřím. Strom luzný vyhnal z ňader mých; co květů na něm, zářný sníh. Již květy v třešně změněny; co třešně, granát ruměný. A z jasných oken vlídných cel roj holoubků v sad vyletěl. A přímo ke mně hnal je hlad, kde který na strom chtivě pad’. A všecko zabral jejich plen, plod sladký, listí, větve, kmen. Jen jízvy purpur temný vzplál, kde lákavý strom pyšně stál. – Sad klášterní je samý květ – mé srdce mučí starý hnět a vrací je v ten krásný sen, kdy holoubkům se dalo v plen.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

318. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOUHA. (Adolf Brabec)
  2. ZACHMUŘENÍ. (Adolf Brabec)
  3. Za jara. (Adolf Heyduk)
  4. Taje! (Adolf Heyduk)
  5. PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  6. POOTAVSKÝ SLAVÍK. (Antonín Klášterský)
  7. SENOSEČ. (Emanuel z Čenkova)
  8. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  9. V Lopatovských lesích. (Bohuslav Květ)
  10. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen, (František Leubner)