VÍLY.

František Soldan

Viděl jsem víly na březích se mýt. Na mokrých tělech blýskal slunce svit a zpěv tam tryskal ze rtů. Hrály si s vodou, nořily se do ní – posud mi v uších jejich hlasy zvoní smích z rozpustilých žertů. Krásou tou zcela potlačen jsem byl. Vím, že jsem marně zcela zabloudil. Ten zpěv, ten měl už cíle. Bylo mi teskno, smutno z toho všeho, život sám sebou je už cosi zlého a teprv v také chvíle. Však ať jsem kam chtěl tělem svým se hnul, vždy duši jsem tam v posled zastihnul v těch místech svého snění; ať věděl jsem, že pohled ten mne raní, přec nohy mne tam nesly bez váhání až dlouho k rozednění.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

390. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sonet z literárního života českého. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Jak vyslovit... (Jaroslav Vrchlický)
  3. Žal. (Adolf Heyduk)
  4. Intermezzo. ( K. Egor)
  5. Kde jsou ty časy? (Jaroslav Vrchlický)
  6. Před jarem. (Viktor Dyk)
  7. KNIHA. (Jan Červenka)
  8. CO MLUVÍ BYSTŘINA. (Viktor Dyk)
  9. Suspiria. (Jaroslav Vrchlický)
  10. VYZNÁNÍ. (Jaroslav Vrchlický)