NEZNÁMÁ.

František Soldan

V kolébavé chůzi nerozkvetlých tvarů, zamlžených slovech, kde je pláč i smích, a v té vášni žhavé, jaká bývá k jaru, když i poslední se v horách ztrácí sníh. Všecko, co máš, dáváš s úsměvem a ráda, abych zasmál se a v náruč svou tě chyt’, oko tvoje prosí, tělo v spasmu žádá, hrozná vášeň nechce věčně marnou být. V nocích tichých, kdy vše v lesích v spánku dýchá, setkáme se vždycky hnáni předtuchou, na neznámých cestách úžasného ticha, kudy jenom laně časem k brodům jdou. Nikdo nevede nás, nikdo nepovídá, jdeme jako ptáci v jaře na sever, a les tajemství nám tichem svojím hlídá před závistným okem blbých lidských dcer.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1131. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  2. PANDÉMONIUM (Rudolf Medek)
  3. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  4. SLZA (Arnošt Procházka)
  5. TICHÝ SMUTEK. (Antonín Klášterský)
  6. Sloky (Antonín Sova)
  7. HOLUB POSEL (Jan Opolský)
  8. TICHÁ NOC. (Josef Rosenzweig-Moir)
  9. HRA STÍNŮ. (František Taufer)
  10. XXXIV. V tom hořkost krutá, že jsi vzbudil vzruch (Antonín Macek)