Spavým vanem světla smířlivého(Na)
bezčasé odpoledne čeří lípy(Na)
v pochvílích tu bledý život skvrn(Na)
se mate slábne sílí hasne(Na)
Útržky jasu staře vzácného(Na)
vklíněny jsou v trnovníky přehoustlé(Na)
a v nich se stále třese žíříc(Na)
zelené a lehké pápěří(Na)
Pak černé skříně temno vyroní(Na)
věci zasmušile odumrou(Na)
Tu zvláštní klávesy bronz ebenový(Na)
linou modrošedé vlny stojící(Na)
jako nejhlubší alt duchů prolnutý(Na)
hracích hodin dávným rokotem(Na)
a doznívají celou hodinu(Na)
když dohovoří monotonní píseň(Na)
divnou báseň žití lidského(Na)
Jak poutník dlouho bral se plání hvozdy(Na)
šel šerem pustých dnů i v nocích zoufání(Na)
až rozevřela se mu velká zář(Na)
i našel boží hloub a jasný klid(Na)
A to je ona píseň nejhlubší(Na)
ji zvu Marusia Maru(Na)
Zahrada choulí se již lehce prossáta(Na)
černým nachýleným trváním(Na)
nad ztvrdlými korunami stromů(Na)
plynule září vlahá záplava(Na)
zelený atlas bledě roztavený(Na)
jejž vzdáleně a ostře protkávají(Na)
poslední zapísknutí jiřiček(Na)
A také to je hymnou mou(Na)
všechno toto prosté dění vůkol(Na)
i celý vesmír večerní(Na)
jejž prožívám a v něm i sebe(Na)
to je básní mého života(Na)
písní mou Marusia Maru(Na)
To byla moje touha Stvořit si(Na)
ze svých skromných ale silných dnů(Na)
svou vlastní modrošedou legendu(Na)
tak chtěl jsem v neznámosti žít(Na)
být dlouhá léta tiše ponořen(Na)
v prosluněný teskně blahý mír(Na)
jenž sílí jako mnoholetý spánek(Na)
u nekonečného šumění(Na)
jasného a pokojného moře(Na)
a šeptati si V tom je moudrost(Na)
sen slunným vánkem provívaný(Na)
sen duše své i srdce povždy spát(Na)