SMRÁKÁNÍ.

Hermor Lilia

Trčí u okna chmurně rzivý pruh zdiva, k němu slíná rmutný ultramarin, jehož vlhké hloubky jsou polosvitnou deskou. Pohled z jizby zkaboněné jde za zdáním putující bledosti a mráček ten jest jediná, němá zvěst ze světa zalehlého. Tmy mrou více, tuhnou, tráví mne jich sarkofag, nejsem. Marnost má, marnost má! Chatrná tečka hvězdy přeludné bezděčně v skle se zrodí, ale její ticho věčnější než já. Bledá mlčky měří hloubku mou. Krátký blesk azuru po skle křivém črtá v srdce temně rozteklé poslední, hluchý pozdrav před zasnutím.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1045. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRÁZDNÝ CHRÁM (Jan Opolský)
  2. Píseň o divokém máku. (Růžena Jesenská)
  3. SANDALFON (Jaroslav Vrchlický)
  4. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  5. BONE VENTE! (Rudolf Medek)
  6. PÍSEŇ. (Růžena Jesenská)
  7. V BOUŘI. (Josef Lukavský)
  8. III. Jak divuplná noc, jak velekrásná, (Rudolf Mayer)
  9. SRDCE! (Adolf Racek)
  10. ZPĚV EMIGRANTA NA VYSOKÝCH HORÁCH. (Antonín Sova)