SMRÁKÁNÍ.

Hermor Lilia

SMRÁKÁNÍ.
Trčí u okna chmurně rzivý pruh zdiva, k němu slíná rmutný ultramarin, jehož vlhké hloubky jsou polosvitnou deskou. Pohled z jizby zkaboněné jde za zdáním putující bledosti a mráček ten jest jediná, němá zvěst ze světa zalehlého. Tmy mrou více, tuhnou, tráví mne jich sarkofag, nejsem. Marnost má, marnost má! Chatrná tečka hvězdy přeludné bezděčně v skle se zrodí, ale její ticho věčnější než já. Bledá mlčky měří hloubku mou. Krátký blesk azuru po skle křivém črtá v srdce temně rozteklé poslední, hluchý pozdrav před zasnutím. 25

Kniha Řádky (1917)
Autor Hermor Lilia